Splněný sen - 16. 1. 2017

26. ledna 2017 v 15:14 | Erin |  Diary
Čauko,
zatím v každém článku jsem se zmiňovala o něčem jako konzervatoř. Tak jdu na to to shrnout.

I když sem zatím stále ještě malé pískle, za můj život se toho vcelku už hodně stalo (nepochybuji o vašich problémech a tak, ale.. chápete).

Menší vsuvka - Na to, abych vám tu popisovala věci, které jsem musela překonat, i když už jakoby bylo na mě "pozdě", bych potřebovala jiný článek, takže pokud by vás to zajímalo, budu ráda, když mi to sdělíte v komentáři. Já vím, stane se mi toho ještě spoustu, ale jeden úkol mého života jsem splnila.

Řeknu to prostě v rychlosti.. cvičila jsem, chodila na různý kurzy a podala přihlášku. 16. 1. 2017 byl ten osudný den, kdy jsem měla prokázat, co ve mně je a taky popřípadě co ve mně není. - ukázala jsem spíš, co ve mně není, ale tak.. nepředbíhejme.
Klasicky jsem tam dojela. Autobus měl sice zpoždění, ale to mně vůbec nevadilo, protože jsem měla spoustu času. V autobuse jsem si ještě četla skladatele, festivaly, italský názvosloví a výročí. Před zkouškama, které jsem měla v 10h, jsem byla trošku nervózní, ale vzhledem k tomu, že jsem den předtím viděla video Fattyho, kde povídal o tom, jak dostal maturitu, uklidňovala jsem se slovy: "Fatty to taky dal.". Jooo, já vím. Blbá maturita na blbé SŠ se nedokáže vyrovnat talentovkám na konzervatoři, ale na to jsem nechtěla myslet. Prostě dal to Fatty, dám to taky.
Zavolali moje jméno a já vešla do třídy. První šok? Učitelka mi řekla, že jich tam bude tak 3, 4.. omyl asi 8 kantorů tam bylo. Takže jsem se trošku zasmála v duchu, zasedla za klavír, v hlavě mi šrotovaly slova od mé učitelky, abych s ničím nespěchala a porozmýšlela o té skladbě. Všechno tohle jsem si v duchu říkala (+ Fatty to taky dal) a prostě hrála. Když se mi něco nepovedlo, nechala jsem to, jakože to tak má být - ikdyž nejsou blbý a ví to, že je to blbě, a hlavně jak mi učitelka stále říkala - protože su stresující se člověk, ale nehoráznej.., že nejsme stroje, každýmu se to stane. Můžu mít špatnej den nebo špatně rozehraná, prostě se to stává.
Moje pocity? Měla jsem tam chyby, takže nic moc.. ale vcelku dobrý. Zahrála bych to i líp, ale trošku nervozita.

Přišla na neméně oblíbenou, i když já nevěděla, jestli se mám bát nauky či klavíru, nauku. Jej. Tak zazpívat tóny zahraný, pohoda. Přenést tón do své hlasové polohy - pohoda. Určit interval - jeden byl špatně, nějak sem špatně poslouchala, ale malá sexta mi trochu problém dělala, to přiznávám. Zazpívat spodní tón - na druhej pokus, protože sem zazpívala hořejšek a zeptala se: "To byl ten vrchní, že?" a ten učitel: "No, jako jo, no." Hah. Zatleskat rytmus - jeden sem posrala. Zatleskat rytmus z listu - katastrofa. Ten učitel byl tak strašně hodnej na mě - protože jsme se už jednou viděli, ale já to prostě nedala. V komisi byla ještě jedna učitelka, které jsme se všichni báli. Přísná, jak si nikdo nedokážete ani představit. Ale za to naučí. Takže tato učitelka se tak jako pochechtávala a já věděla, že su prostě v háji. Tak že mi dá ještě jeden. Ten nejlehčí, který by i školkáčci, kteří by znali noty, zatleskali. - samozřejmě již zmiňovaná učitelka, ať mi dají nějakej těžší. A slečna Erin? Ani za boha. Tak říkám, že zatleskám ten rytmus, co ta učitelka. Zas nic. Prostě sem nemohla, byla sem strašně vyklepaná, hlavně sem věděla, že sem tohle v životě nedělala a prostě mi to nepůjde. Hlavně stačí si to říct a přesvědčíte sami sebe, že to neumíte, i když byste to dali. No a věc která se stala, byla ta, - to o mně ještě nevíte a možná vás trošku tak jako.. no.., no jednoduše to bylo to, že jsem uronila slzičku. Dobře, nejen jednu. Prostě sem nemohla. Naštěstí už jsme přetahovali, takže jsem už nic dělat nemusela. Ptali se ještě na to, že jsem dřív hrála na cello, ale to už je nepodstatný.. Každopádně moje druhá polovička, resp. moje druhá osobnost, se opět projevila. Ale v tom rytmusu jsem opravdu špatná.

Učitelka moje samozřejmě co se stalo, tak jsem jí to povídala a ona, že by to snad měla být v pohodě a když jsem zahrála vcelku dobře, tak že by mě měli vzít. Takže jsme trošku povídaly a ona nakonec řekla, že mě zve na zákusek a na kafe, že si to zasloužím, takže jsme si povídaly jak o ní, tak i o mně a bylo to takový krásný zakončení dne. (bylo 12h když jsem odcházela, ale to se nepočítá)

A jak to nakonec dopadlo? Samozřejmě, že mě vzali. SIce čekám na pořadí, ale dostala jsem 22,87 bodů z cca 25. Budu asi kolem 40. místa, ale berou 50, takže su v pohodě.
Co bych do budoucna sobě přála je asi to, abych už přestala brečet. Resp. abych svoji druhou osobnost trošku hodila do klidu. Nemůž říct, že ji nemám ráda, protože ona miluje klavír, klasickou a romantickou hudbu, divadla a prostě tak, ale tady tato citlivost, reps. ubrečenost se mi nelíbí. Zase nemůžu říct, že se to nelepší, ale na talentovkách sem se teda zase vyznamenala. Budu jenom doufat, že už se to nikdy nestane a že na to zapomenou. Co nejdřív! :D

Jaký je váš sen/cíl?
Erin

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání lidu!

Tu.

Komentáře

1 *Mushroom* | Web | 26. ledna 2017 v 17:44 | Reagovat

Tak to je super! A myslím že těch (skoro) 23 bodů je výborný výsledek! I vzhledem k tomu že ti to tleskání nešlo a nikdy jsi to nedělala :-) Držím palce v dalším studiu a ať se ti tam líbí.
Já asi žádný cíl nemám. Teda ne že nemám, ale nemám nic moc určitého a nic moc za čím bych opravdu tvrdě šla. Bohužel se nevěnuji hudbě a ani nejsem žádný nadšenec do.. vlastně ničeho kloudného. Takže momentálně svůj "velký sen" hledám. :-)

2 sugr | E-mail | Web | 26. ledna 2017 v 19:48 | Reagovat

Malé pískle a hezký blog, jen tak dál. ;-)
Díky za tvůj koment.

3 Anna | Web | 28. ledna 2017 v 17:49 | Reagovat

Jsem tak ráda, že jsi napsala tento článek! Jsem ráda, když si lidé, hodní lidé, jako jsi ty, plní své sny, jdou za nimi, ať už je to sebetěžší. protože život není pohádka - ale je hezké se zastavit, přestat myslet na to, že svět se bude otáčet dál i bez nás. Možná se totiž otáčet bude, ale BEZ nás. A o to jde. My nechceme, aby to bylo bez NÁS. Jsem tak dojatá a šťastná, žes to dala, protože si pamatuji na všechny ty články z minulosti, kde jsi říkala, že na to kašleš - jsi hvězda :')♥

Hele, ubrečenost má své stinné i světlé stránky. Je to ukázka slabosti, ale na druhou stranu - sama jsi to říkala - jsme jen lidé a záleží nám na  věcech, které považujeme za důležité. A tohle bylo rozhodně důležité, ne :)? Takže ano, můžeš se snažit to omezit, ale nepřeháněj to ♥ Zkrátka buď svá, protože tuhle tvojí stránku všichni ocení nejvíc - ať už budeš kdekoliv a kdykoliv.

Přeju ti hodně štěstí do budoucna, Erin. Ať ti vyjde ještě dalších x věcí, které si přeješ udělat :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama